Slavní hráči, kteří opustili NHL v roce 2010 - 1. díl

Keith Tkachuk, naposledy St.Louis Blues

Osmatřicetiletý  Tkachuk dal pravý význam slovu „powerforward”. Pro soupeře byl nebezpečný nejen kvůli tvrdé střele a brilantní technice, stokilový útočník  rád rozdával bodyčeky a nevyhýbal se ani pěstním soubojům. Vyhlášený kanonýr se v NHL poprvé objevil v sezóně 1991-1992 v barvách dnes již neexistujícího Winnipegu Jets.

28. února 1992 Tkachuk oblékl zápasový dres Tryskáčů a nastoupil k utkání s Vancouverem. Při svém debutu si připsal první bod, o tři dny později poprvé shodil rukavice, když se na domácím ledě porval s o šest let starším Scottem Mellanbym z Edmontonu.

Ve výčtu Tkachukových premiér pokračujeme prvním gólem, ten vstřelil ve svém pátém utkání v NHL náhradnímu brankáři Minnesoty North Stars Darcymu Wakalukovi. Stalo se tak 8.března 1992, rovných dvacet dní před Keithovými dvacátými narozeninami.

Tkachuk, devatenáctý výběr draftu roku 1990, vlétl do NHL krátce po skončení  zimní olympiády ve  francouzském Albertville. Poté, co celou sezónu hrál za výběr Spojených Států, se dočkal zasloužené odměny v podobě nominace na olympijský turnaj.

Ve Francii se prezentoval dvěma kanadskými body i dvanácti trestnými minutami. I na mezinárodní scéně jasně ukázal, že kromě hokejovému umu jsou jeho zbraní ostré lokty a agresivita. Kombinace techniky a tvrdosti mu otevřela dveře od kabiny Jets a platila na soupeře i v NHL.

8. října 1992, Druhý zápas sezóny pro Winnipeg a první bitka pro Tkachuka


V prvních sedmnácti utkáních  na jaře 1992 Tkachuk zaznamenal osm bodů, naplno pak prorazil v sezóně 1992-1993. Tým z Winnipegu během letní přestávky posílily dvě naděje z Evropy, Teemu Selanne a Alexej Žamnov.

Trio typově odlišných hokejistů vytvořilo útok, který je dnes označován jako nejlepší ofenzivní formace nováčků v historii NHL. Zatímco Žamnov tvořil a Tkachuk napadal, Selanne sázel jeden gól za druhým. Dohromady si mladé pušky z Winnipegu připsaly 255 bodů!

Teemu Selanne dal během základní části neuvěřitelných 76 branek a vystřílel si Calder Trophy.  Tkachuk na souhru s „Finnish Flashem” dodnes rád vzpomíná, v březnu letošního roku popisoval nestárnoucího Selanneho v rozhovoru pro ESPN a hodně ho chválil:

„Viděl jsem ho dát 76 gólů za sezónu. To bylo opravdu neuvěřitelné, podmanil si ligu díky své rychlosti. Zatím jsem si nevšiml, že by se na tom od jeho jednadvaceti let něco změnilo. Zdá se, že pořád ještě neztrácí krok. Vždycky dokáže najít průsmyk, kudy se dostat k brance. Podobně to umí jen pár hráčů v NHL.”

Jeden z povedených večerů  v podání evropsko-amerického útoku zůstane v statistikách navždy zapsán jako den, kdy Keith Tkachuk poprvé vstřelil hattrick. 23. října 1993  v zápase s Philadelphií Selanne zaznamenal pět bodů (2+3), stejný účet vystavil Flyers Žamnov a čtyřmi body se prezentoval Tkachuk. Švédský gólman Tommy Soderstrom dohromady inkasoval  devět gólů!

Spolupráce formace přezdívané „The Olympic Line” úspěšně pokračovala  až do 7. února 1996.  Tehdy se Jets vzdali finského kanonýra a společně s Marcem Chouinardem ho vyměnili za anaheimské duo Chad Kilger, Oleg Tverdovskij. Oba kluby navíc přidaly jednu volbu v draftu 1996.

Tkachuk se rázem stal nejnebezpečnějším kanonýrem Tryskáčů. Selanneho místo v první formaci zaujal bojovník Dallas Drake. Žamnovovy přihrávky už nemusely hledat hůl rychlonohého Fina, většina začala směřovat na čepel hráče číslo 7. Sedmička na dresu byla Keithovým poznávacím znamením ve všech týmech, ve kterých nastupoval kromě jediné výjimky, Atlanty Thrashers.

Nepředbíhejme, americký útočník dohrál v improvizované elitní řadě svou nejlepší sezónu v kariéře, poprvé dosáhl na metu padesáti branek, na dalších osmačtyřicet přihrál. Zářil i na Světovém poháru, který Američané turnaj senzačně vyhráli. Tkachuk se blýskl pěti góly.

14. září 1996, Finále Světového poháru


Rok 1996 byl zlomem v historii Winnipegu Jets. Klub se musel kvůli finančním potížím přestěhovat z Kanady, jeho novým domovem se stal arizonský Phoenix. Stíhačku vystřídal v logu i názvu Kojot, zaniknuvší Winnipeg Jets vystřídali na mapě NHL Phoenix Coyotes.

„Big Walt” (přezdívku mu vymyslel spoluhráč Ed Oldzyk, byla odvozena od křestního jména bývalé hvězdy New York Rangers Waltera Tkazcuka) přišel během hektického léta i o druhého spoluhráče z olympijského útoku, Alexe Žamnova.

Phoenix za něj, první volbu v draftu 1997 a  podprůměrného útočníka Craiga Millse získal z Chicaga Jeremyho Roenicka, vysoce produktivního amerického centra. Tkachuk se mohl těšit na zcela nové spoluhráče, z Toronta Coyotes vytrejdovali i „raketu na bruslích", Mikea Gartnera.

Výsledek kanadskoamerické spolupráce? Keith dal dvaapadesát gólů, nejvíc ze všech hráčů v celé NHL! Vystřílel si tak premiérovou účast v All Stars Game. Kdo by však čekal, že tým z nejlepším střelcem ligy uspěje v play-off, spletl by se. Phoenix narazil v prvním kole na Anaheim s obávaným „Dynamickým duem".

S kým? Teemu Selanne vytvořil po odchodu z Winnipegu smrtící tandem s kanadským šikulou Paulem Kariyou. V souboji velice nebezpečných prvních řad těsně vyhrál útok Kariya, Ruchin, Selanne. Ducks postoupili až díky výhře 3:0 v sedmém zápase. Tkachukovi zbyly pouze oči pro pláč.

A nejinak tomu bylo i v následujících sezónách, v základní části si Phoenix poměrně s přehledem zajistil postup do vyřazovacích bojů a pak vyletěl v prvním kole. Jets/Desert Dogs s Tkachukem v sestavě okusili atmosféru bitev o Stanley Cup pětkrát za sebou, ale ani  jednou nepostoupili do semifinále Západní konference.

Keith dál sázel spoustu branek, jenže tým z Arizony doplácel na nikterak pevnou obranu postavenou na bedrech Evropanů, ofenzivně laděných beků Teppa Numinnena, Olega Tverdovského a Jirkiho Lummeho. Nic naplat, že v brance Kojotů zářil Nikolaj Chabibulin.

1997-1998, Parádní završení hattricku


Tkachuk , který byl zvolen kapitánem mužstva 3.listopadu 1993 (o necelé dva roky později přišel o kapitánství kvůli sporům o nový kontrakt, nicméně od sezóny 1996-1997 se znovu stal vůdcem týmu), si musel neustále zvykat na nové spoluhráče. Na pravém křídle první formace se během pár let protočili Mike Gartner, Dallas Drake, Rick Tocchet a Shane Doan.

Navíc ho začaly sužovat zdravotní problémy, pro Coyotes byl s postupem času méně a méně atraktivním hokejistou.  Jak ofenzivní tahoun seděl až příliš často na trestné lavici,  Za 8,3 milionů dolarů začal představovat zbytečný luxus v účetnictví Desert Dogs.

O výměně amerického reprezentanta se spekulovalo dlouho před přestupovou uzávěrkou roku 2001, nicméně k samotnému trejdu došlo jen pár dní před trade deadline. 13. března 2001 byl Tkachuk vyměněn do St.Louis za slovenské duo Michal Handzuš, Ladislav Nagy, práva na Jeffa Taffea a první volbu v draftu v roce 2002.

Komentáře k přestupu? „Je to pro něj smutný den z mnoha důvodů.  Deset let byl součástí organizace Phoenix Coyotes a doufal, že tam jednou ukončí kariéru. Rozumí však, že toto rozhodnutí muselo přijít. St.Louis Blues  jsou velice dobrým klubem,” řekl za Keitha jeho agent Bob Murray pro televizní stanici CBS News.

„Keith je jedním z mála hráčů, kteří mohou do týmu vnést touhu vítězit, tvrdě bojovat a dávat góly  pokaždé, kdy naskočí na led. Jistě se stane jednou z předních vůdčích osobností našeho týmu,” radoval se  ze zisku obávaného kanonýra GM Blues Larry Pleau.

„Big Walt” si na nové prostředí zvykl hodně rychle,  ke snadné adaptaci mu jistě pomohl i starý známý z Phoenixu, Dallas Drake.  Ve zbývajících dvanácti zápasech základní části dal šest branek a prakticky okamžitě se zařadil mezi klíčové hráče Bluesmanů. V play-off poněkud zvolnil, průměrných devět bodů na postup do finále Stanley Cupu nestačilo.

Blues podlehli v konferenčním finále pozdějším šampiónům z Colorada. Blíž se k poháru Lorda Stanleyho Tkachuk nikdy neprobojoval. O splnění snu ho připravila parta kolem Joe Sakica, Patricka Roye a hlavně Raye Bourquea. Legendární zadák se díky odchodu z Bostonu dočkal vytouženého triumfu a s nejcennější hokejovou trofejí nad hlavou ukončil svou veleúspěšnou kariérou.

Tkachuk podobné štěstí neměl, se St.Louis sice pravidelně postupoval do play-off, nicméně přes první kolo přešel pouze dvakrát, rok po vyřazení od Colorada postoupili přes Blues i další vítězové Stanley Cupu, Detroit Red Wings s Dominikem Haškem v brance.

2001-2002, Hit na brankáře Dominika Haška


Keith si neúspěchy v NHL chtěl vynahradit v americké reprezentací, jenže ani s národním týmem Spojených států nedokázal od senzačního triumfu na Světovém poháru 1996 dojít až na vrchol. V roce 2002 byl součástí olympijského výběru USA, který vybojoval na domácí půdě v Salt Lake City stříbrné medaile. Finále tehdy lépe dopadlo pro Kanadu.

Pojďme dál. Zajímává vás, kolik si Tkachuk vydělal během své osmnáctileté profesionální kariéry? Rodák z Melrose v Massachusetts si díky lukrativní smlouvě se St. Louis přišel v ročníku 2002-2003 na neskutečných 11 milionů dolarů.  Do nejlepší ligy světa přitom vstupoval s nováčkovským platem okolo dvou set tisíc USD. Za 1201 zápasů v NHL pak dohromady vyinkasoval přibližně 80,5 milionů dolarů.

Tkachuk se Bluesmanům v roce 2005 za královský plat  „odvděčil” znatelnou nadváhou.  V srpnu dorazil do přípravného kempu o tolik těžší, že neprošel vstupní zdravotní prohlídkou.  GM Larry Pleau Tkachuka potrestal  vyřazením z kádru. Spoluhráči se amerického veterána v těžké situaci zastali. Doug Weight celý případ vysvětlil novinářům ze St.Louis Dispatch:

„Možná má nadváhu, ale jinak je ve skvělé kondici a má ohromnou sílu. Přeji si, aby ho nechali znovu projít testy. Myslím, že by hodně lidí nevěřícně kroutilo hlavami nad jeho silou. Jasně,  Keith na sobě nepracoval až někdy do února nebo března. Má tělo, se kterým si to nemůže dovolit. Kila nabral hodně rychle, ale pak se poctivě snažil je shodit.”

Po krátké suspendaci se druhý nejlépe placený hráč v sezóně 2005-2006 (hned po Jaromíru Jágrovi) mohl vrátit k týmu a znovu dávat góly. Stihl jich však nasázet  pouze patnáct,  o celou polovinu základní části přišel vinou několika zranění. Týmu se bez něj vůbec nedařilo, skončil poslední v Centrální divizi.

2. ledna 2007, He shots, he scores!


I další ročník byl ve znamení matných výkonů celého mužstva, Tkachuk však ani v čtyřiatřiceti letech neupadal do průměru a leckterý tým ho vyhlížel jako možnou posilu pro boje o Stanley Cup. Lov na nestárnoucího snipera vyhrála Atlanta, v lednu 2007 za něj obětovala tři volby v draftu a zkušeného centra Glena Metropolita.

Keith si poprvé v kariéře musel obléknout dres s jiným číslem než se svou oblíbenou sedmičkou, tu měl zabranou řízný bek Greg de Vries. Milovník filmu Slap shot a velký fanoušek bostonských Red Sox (baseball) si nehrál na hvězdu a bez protestů si vybral číslo 8.

24, března 2007, Tkachuk se pere v barvách Thrashers


Atlantská jízda play-off skončila už v prvním kole, Thrashers si vůbec neškrtli v souboji s New Yorkem Rangers. Blueshirts smetli tým kouče Boba Hartleyho 4:0 na zápasy. Tkachuk dřel, zaznamenal tři body včetně gólu ve čtvrtém, rozhodujícím utkání. Poprava v podání Jezdů však byla hodně rychlá. „Když už máš šanci ukončit sérii, tak se o to hodně snažíš,” řekl po zápase Jaromír Jágr.

Tkachuk se po nevydařené vyřazovací části stěhoval zpátky do St.Louis. Larry Pleau za hrdinu fanoušků Blues nedal Atlantě tři volby v draftu a Metropolita. Ne, Thrashers dostali zpátky pouze volbu v prvním kole draftu 2008. Využili jí k zisku talentovaného zadáka Zacha Bogosiana.

„Jsme nadšeni, že se nám podařilo přivést hráče Keithova kalibru zpátky do St. Louis. V minulé sezóně hrál výborný hokej pod koučem Andym Murrayem a my jsme opravdu rádi, že bude znovu nosit modrou notu na dresu,” řekl krátce po podpisu nové smlouvy v hodnotě osmi milionů dolarů prezident klubu John Davidson pro stránky nhl.com.

14.10.2008, Keithova poslední bitka


Tkachuk tak mohl dohrát kariéru v dresu týmu, ve kterém zářil na začátku jednadvacátého století. Larry Pleau byl s hrou holohlavého kanonýra natolik spokojen, že mu po vypršení lukrativní dvouleté smlouvy nabídl ještě roční kontrakt. A vděčný Keith nabídku přijal.

Během závěrečných tří let u Blues stihl Tkachuk překonat pár statistických milníků:

Zaprvé: V posledním utkání základní části sezóny 2007-2008 vstřelil jako čtvrtý Američan v historii pětistý gól v NHL (zbylými střelci jsou Joe Mullen, Mike Modano a Jeremy Roenick). V čase 58:26 poslal puk do opuštěné klece Columbusu.

6. dubna 2008,  Waltův 500. gól


Zadruhé: 30. listopadu 2008 dal v přesilové hře gól Ondřeji Pavelcovi a zaznamenal tisící bod v kariéře. Na tuto metu dosáhlo už jen dalších pět amerických hokejistů (Mike Modano, Jeremy Roenick, Joe Mullen, Doug Weight a Brian Leetch).

Zatřetí: 16. března 2010 se díky dvěma minutám za nedovolené bránění dostal před Bryana Watsona na 40. místo mezi nejtrestanějšími hráči v dějinách NHL.  Zápis do historických tabulek se mu povedl na domácím ledě v duelu s Coloradem. Jen pro zajímavost, lídr Dave „Tiger” Williams si vykoledoval 3966 trestných minut.

Jistě v těchto hrátkách s čísly by se dalo pokračovat, klidně se do toho pustě. Poslední datum, které se v tomto článku  dozvíte je 9. duben 2010.  Keith Tkachuk tehdy naposledy obul brusle a vydal se na led nejlepší hokejové ligy světa.  Před domácími fanoušky  se rozloučil dvěma body proti Anaheimu. Jediná chyba na dokonalé rozlučce? Ducks přiletěli do St.Louis bez Selanneho.

9. dubna 2010, Anaheim Ducks na ledě St.Louis


„Je to opravdu těžké, ale byl to dlouhý běh. Užil jsem si hru v každém mužstvu, za které jsem mohl nastupovat. Dal jsem všechno hokeji. Angažmá v St.Louis bylo prostě skvělé. Myslím jen na to, že jsem nejvíce hrdý na fakt, že jsem mohl ukončit kariéru jako hráč Blues.”

Keith Tkachuk
















 

 

MzRkMjk